Baťovská dálnice Chřiby
Bratři Baťovi nesnili jen o dokonalé továrně nebo jednom městě. Jejich plány zahrnovaly budování státu pro 40 milionů lidí, dokonale propojenou infrastrukturu Evropy a potažmo i celého světa, ideální bydlení a život v rozvinutých zemích. Jedním z projektů, do kterých se pustili, byla také páteřní dálnice spojující Prahu s Podkarpatskou Rusí. Po nedokončeném projektu dnes zůstávají betonová torza ukrytá uprostřed chřibských vrchů.
O dálnici, která by spojila Prahu s Podkarpatskou Rusí, se mluvilo od chvíle, kdy se na mapě světa objevilo Československo. Páteřní komunikace měla pomoci rozvinout automobilismus, který byl tehdy ještě v plenkách. Myšlenku dálnice, která by procházela Čechami, Moravou, Slovenskem i Podkarpatí, vřele podporovali nejen státnici, ale také podnikatelé. Mezi nimi i Jan Antonín Baťa.
Plánů na možnou trasu dálnice bylo několik, v letech 1939–1943 však nakonec zvítězil ten, který protínal chřibské pohoří. Projekt, na který už v roce 1938 uvolnila vláda 150 milionů pro projekční práce, se skládal ze tří etap: Praha – Jihlava, Jihlava – Zástřizly (Chřiby), Zástřizly – Lužná. Už z tohoto výčtu je patrné, že nevelké chřibské pohoří tvořilo zásadní překážku pro hladkou stavbu, a bylo nezbytné této etapě věnovat zvýšenou pozornost.
Chřibská část dálnice se tedy začala stavět 24. ledna 1939, kdy do Zástřizel dorazil pracovní prapor 304, který začal kácet les na trase chystaného tělesa dálnice. Dělníci byli ubytovaní na Bunči, u Kudlovské silnice i na Žlutavě. Stavba rychle pokračovala až do okupace a vzniku Protektorátu Čechy a Morava. S odtržením Slovenska a Podkarpatské Rusi pozbyl význam dálnice propojující všechna území veškerý smysl. Dálnice měla být naopak začleněna do německé dopravní sítě a upravena podle jejích směrnic.
Celou stavbu však přerušil válečný nedostatek. V roce 1941 z hor odchází vojáci i dělníci a nechávají po sobě jen rozestavěný torza ze stovek tisíc litrů betonu. Prohlédnout si je můžete třeba cestou z Bunče na rozhlednu Brdo.
